V sobotu k večeru po téměř 14ti hodinách dojíždíme vlakem z Čech do slovenského městečka Tisovec ve Slovenském rudohoří. Tady začíná naše cesta národním parkem Muráňská planina. Z rangerů je tady Nat, Erik, Štěpán, Honza, Lukáš, Dominik, Josef, Lucka, Martin a Michal, Jeroným a za vedoucí já, Matěj, Vojta s Ivet, a Katka. Se setměním nacházíme místo na bivak pro šestnáct tuláků na horské louce u jedné chalupy. Její majitelé přijeli pozdě večer, byli vstřícní, souhlasili s naší přítomností a nabídli nám pitnou vodu. Ráno po snídani máme společné zamyšlení nad Biblí. Po hlasování v anketě, zvítězilo téma láska a to nás provází na celé expedici. Stoupáme do sedla Burda (1010 m.n.m), občerstvujeme se v místní horské chatě a docházíme na noc k salaši na Randavici. Je pondělí a čeká nás úsek po žluté turistické značce přes Skalní bránu k útulně na Nižnej Kľakovej. Není to daleko, ale brutálně stoupáme. Mám tohle místo moc rád – horská louka, srub, oheň. Večer vychází měsíc. V úterý posilněni rýžovou kaší k snídani pokračujeme Rudnou magistrálou na Studňu, kde se nachází jeskyně Ľadová jama. Lesní cesta byla na několika místech rozbahněná a prozradila tak přítomnost medvěda hnědého, který se do ní podepsal svými tlapami :). U lovecké chaty Maretkina (za války ji zde nechal postavit nechvalně známý nacista a vášnivý lovec Hermann Göring) je odbočka na Poludnicu – nádhernou vyhlídku do kraje. Při naší návštěvě nad vápencovými skalisky poletuje kriticky ohrožený motýl Jasoň červenooký. K večeru docházíme na tábořiště u Veľké lúky, v jejímž severovýchodním cípu se nachází hřebčín s chovem koní, noriků Muráňského typu. Z trávy se ozývá volání chřástala polního. V noci mě budí Nat se Štěpánem, že se v našem táboře pohybuje nějaké zvíře a zajímá se o naše zásoby potravin. Beru baterku, pepřový sprej na medvědy, zapálený turistický vařič a jdeme opatrně zjistit, co to je. Z lesa na nás svítí dvě oči. Je to liška. Docela nebojácná. Několikrát se vrací ke stanům, pobíhá okolo tábořiště a nenechá se moc zaplašit (jak ráno řekl hajný: „Bola hladná“). Schováváme všechny batohy s jídlem na kadibudku. Některé jsou však už od lišky prokousané a jídlo v nich načaté. Dokonce se jí podařilo vytahat několik batohů ze stanů úplně ven. O nočním dobrodružství ráno vyprávíme těm, kteří ho zaspali :). Ve středu navštěvujeme Muráňský hrad, sestupujeme do vesničky pod ním a ochutnáváme vyhlášené Muráňské buchty. Přes Muráňskou Lehotu stoupáme Cestou Márie Széchy k lovecké chatě. Pochybuji, že by tudy někdy Mária šla, je to hrozný kopec a některým dochází síly. Od místního dobráckého bači dostáváme sýr oštiepok, slaninu a nabíráme vodu. Po velkých vedrech, které panují (až 37°C), že se potí i naše uši, přichází očekávaná bouřka. Jsme na ni připraveni, tarpy máme postavené a dokonce nacházíme kůlnu a starou stáj, kde někteří z nás přespávají. Ve čtvrtek odpoledne přicházíme na Trstie, kde je chata s verandou a útulna s dvěma turistkami. Sedíme u ohně, zapadající slunce zbarvuje obzor do ruda. Je tu hezky. Ráno prudce klesáme a prodíráme se značenou stezkou, po které snad naposledy šli ti, kteří ji značili a od té doby už jen zarůstá :). Dostáváme se na okraj Rimavskej Pily, kde se náhle před námi vynoří slepované chatrné domky a kolem romské děti, od nejmenších po velké s několika psy. Jdou k nám a prosí o peníze a jídlo. Vyndávám zbytky zásob a rozděluji je dětem, jsou rychlé, jeden malý kluk mi vytrhává salám, který jsem chtěl mezi ostatní rozdělit a utíká pryč. Myslím na to, jak se máme sami dobře a že nikdo nemůže za to, kde a do jakých podmínek se narodil. Několik starších Romek je vidět ve dveřích, muži tu nejsou. Všude je vidět veliká bída. Dole ve vsi v Jednotě dokupujeme potraviny a přes další kopec míříme k našemu poslednímu noclehu na expedici. V sobotu scházíme do Tisovce a odjíždíme…