Dlouhou dobu už jsem přemýšlel o tom uspořádat zimní táboření. Ve svých 18ti a 19ti letech jsem ho sám na vlastní kůži zažil v týpí na Sluneční pasece pod Křemešníkem a vzpomínám na to rád doteď. A tuto zimu přišla vhodná chvíle. Já mám trochu víc času, rangeři už víc vydrží, jsou víceméně dospělí a hlavně mají rádi výzvy. A tak nebylo překvapením, že se jich 28. prosince na našem tábořišti na Losí řece objevilo celkem třináct. Nejdříve bylo potřeba postavit stany, kluci se rozdělili do dvou týmů a každý stavěl jeden.  Já jsem mezitím vyrazil do Písku pro vzácného přítele polárníka Jardu Pavlíčka, který přislíbil, že udělá klukům přednášku s praktickými ukázkami přežití v extrémních podmínkách. Jarda má můj obdiv, ve svých 81 letech mi po telefonu sděloval, že jakmile se v prosinci vrátí z Ukrajiny, vezme svou výbavu a přijede za námi nějakým autobusem, jen ať mu povím kam. Samozřejmě, že jsem ho nenechal a pěkně ho dovezl až na naše tábořiště. To už stály stany a v hrnci byl uvařený pro všechny oběd. Pak už čas patřil Jardovi, který se podělil o své zkušenosti, které sbírá celý život a sepsal je také do knížky Člověk v drsné přírodě. Vyšla mu v Čechách už po jedenácté a také v mnoha jiných zemích. Kluci si vyzkoušeli provizorní bivak, dozvěděli se o možnostech vaření v přírodě, udržení tepelného komfortu v nouzových podmínkách a spoustu jiných užitečných věcí. Večer Jardu odvezl zpátky domů Matěj Nedvěd. Domluvenou jsme měli ještě jednu zajímavou návštěvu. Dorazil za námi kamarád ornitolog Jirka Vondrka, který s sebou přivezl termovizi. Za tmy jsme vyrazili na noční výlet do okolních luk a pastvin, prohlédnout si pomocí termovize, co se kde v noci pohybuje za zvířata. Moc štěstí jsme neměli a jen dva zajíci nám potvrdili, že přístroj není rozbitý J. Zato na noční oblohu nad námi, to byla podívaná. Hvězdy jasně svítily, zimní šestiúhelník tvořený hvězdami ze souhvězdí Vozky, Býka, Orionu, Velkého a Malého psa a Blíženců vystoupal nad obzor i s nejjasnější hvězdou Siriusem. Po návratu na tábořiště, jsme se připravovali na první studenou noc. A byla přímo mrazivá, když rtuť sestoupila na pěkných -7°C. Ráno jsme rádi rozproudili krev ve ztuhlém těle rozcvičkou a po snídani byl čas na prozkoumání údolí řeky. Slunce, i když nízko nad stromy, příjemně svítilo a trochu i hřálo. Odpoledne jsme se věnovali dřevu a nadělali si pořádnou zásobu na noc k táboráku i do stanů. V týpí pak hořel celou noc otevřený oheň a i ve druhém stanu se hlídky střídaly v přikládání dřeva na oheň. To pro změnu do nových stanových kamínek, která rozžhavená do ruda, svítila tmou. Noc byla o poznání teplejší J. Třetí poslední den našeho zimního táboření nás čekala aktivita vskutku outdoorová. Nebo spíš vesnická? Nebudu napínat a řeknu to. Vedle nás 14ti táborníků byly s námi po celou dobu našeho pobytu také tři slepice. Byly již starší a dnešní den se stal jejich posledním. Kluci si poprvé v životě vyzkoušeli zabít slepici, spařit a oškubat, vykuchat a naporcovat. K obědu jsme měli výbornou polévku, zvládli to perfektně! Odpoledne patřilo balení a uklízení. Ještě než kluci vyrazili na vlak, slíbili jsme si, že za rok si zimní táboření určitě zopakujeme.

Fotky ze zimního táboření naleznete v naší fotogalerii.