Na sobotu 23.3.2013 jsme měli naplánovánu jarní výpravu na Červené blato u Nových Hradů. Celý týden před ní jsme pravidelně sledovali předpověď počasí a s blížícím se termínem se museli smířit, že jaro budeme mít jen v kalendáři a v názvu naší výpravy – denní teploty neměly vystoupit nad nulu. Ráno na teploměru bylo –2°C, přesto jsme se v docela hojném počtu na vlakovém nádraží sešli a vyrazili za dobrodružstvím. Z vlaku v Petříkově postupně vyskákali Ríša a Štěpánek, Kryštof s Vojtou a Natem, Matoušek a Natanael, Anička s Madlenkou a Eliškou, čtyři rodiče, čtyři vedoucí a pes Dorka. Cesta vedla lesem a po 4 kilometrech jsme se dostali do Jiříkova údolí, do míst, kde v dřívějších dobách stávala sklářská huť. Ve sklářských pecích se místo dřevem topilo těženou rašelinou z nedalekého blata a výrobky ze skla se odtud vyvážely do celého světa. Cestu k blatu jsme si zkrátili přes louku a k našemu překvapení jsme na ní nacházeli z již zaniklé hutě kouzelná různobarevná sklíčka, která spolu s hlínou na mnoha místech vytlačil na povrch krtek. Červeným blatem nás provedla naučná stezka, která vedla po dřevěných chodníčcích krajinou podobnou severské tundře s mnoha jezírky. U jednoho z nich jsme si ulovili kešku, nasvačili se a poslechli si od Katky něco o první pomoci při zranění. Mnozí z nás ještě netušili, jak se nám tyto znalosti budou zanedlouho hodit. Po cestě do Jakule na vlak jsme si odpočinuli v lese na pařezech a dokonce i sluníčko nás začalo hřát svými paprsky. Za námi na cestě se objevil belhající se muž a blížil se k nám. Padl na zem a bylo vidět, že je zraněný. Pomohli jsme mu, aby se posadil, opřeli ho o strom a začali mu ošetřovat zranění, která měl. Ještě, že jsme měli s sebou ty obvazy. Byl to zbrojnoš z družiny Robina Hooda a prosil nás o pomoc. Prý se v měsíci květnu tohoto roku strhne bitva mezi jeho pánem Robinem Hoodem a nepřáteli z Nothinghamu. Přislíbili jsme zbrojnošovi naši pomoc a zanechali ho na místě z  vedoucím Petrem, který ho předal sedlákovi jedoucímu okolo s koňským povozem. Na nádraží jsme dorazili všichni včas (i Matěj, který se cestou ztratil, přišel umazaný od kečupu nápadně připomínal zraněného zbrojnoše:)), v místním hostinci se posilnili dobrou gulášovou polévkou a pak už uháněli vlakem k domovu.

Další fotky si můžete prohlédnout zde: