Potulní rytíři  Jindra, Matyáš, Ríša, Anička, Majda, Eliška a já (spolu s rodiči rytířů :)), jsme se v sobotu 11. června léta Páně 2011 vydali cestou necestou. Náhle nám cestu zastoupili královští poslové, kteří přinášeli vzkaz od samotného krále. Král nás žádal o pomoc v boji proti loupežníkům, kteří se mu usadili na hradě. Abychom však mohli vstoupit do služeb krále a stát se královými rytíři, museli jsem splnit pět zkoušek. Zkoušku míření (hod míčkem do štítu), zkoušku rychlosti (běžet v plné zbroji), zkoušku odvahy (proběhnout uličkou plnou letících koulí a mečů), zkoušku věrnosti (nevyměnit královskou kartu za nic na světě – to bylo pro některé opravdu velkým pokušením, nevyměnit kousek papíru za výborné slané tyčky) a zkoušku přátelství (odvést raněného kamaráda z boje). Na krásném místě u řeky jsme se sotva stačili posilnit upečenými buřty, když nás vyhledal samotný král. Z radostí zjistil, že jsme ve všech zkouškách obstáli a pasoval děti – tedy potulné rytíře – na rytíře královské. Od této chvíle si rytíři nesli hrdě na svých štítech znak královské koruny. Král musel narychlo odjet, protože obdržel zprávu, že královna je těžce nemocná. My jsme však králi slíbili, že hrad od loupežníků osvobodíme. Po zatroubení k útoku na beraní roh, jsme vyrazili. Zprvu nesměle, ale pak s plnou vervou a ač bylo loupežníků mnoho, nakonec jsme je přemohli a jejich poklad získali pro krále. Prohlédli jsme si pak ještě celý hrad, tedy spíše zříceninu – jmenovala se Dívčí kámen – a vydali jsme se na zpáteční cestu. Tam, kde se na začátku naší cesty poprvé objevili královští poslové, nás doběhl další posel od krále. Nesl zprávu, že král se raduje z našeho vítězství a odměnou za naše hrdinství nechť nám je loupežnický poklad, který si máme ponechat. Na konci našeho putování jsme si přečetli z Bible, že největším králem, králem všech králů je Bůh, jak je to zapsáno v Žalmu 47: “ Bůh je králem nad celou zemí, …“ .

Více fotografií ZDE: