Setkali jsme v pátek 21. března večer na nádraží v Týnci nad Sázavou. Nejstarší rangeři přijeli vlakem, Matěj a já auty. Z mého auta vytéká olej, ten retardér v jedné vsi byl moc velký. Auto odstavuji na parkovišti, musí tu počkat do neděle. Rozdávám klukům instrukce pro jejich noční cestu a oni vyrážejí na 20ti kilometrový pochod po stanovištích k řece Sázavě. Stanoviště jsem jim odpoledne před jejich příjezdem připravoval a těším se, že si to užijí. Hned na prvním naleznou dřevěné brikety do kamen a každý si jednu dvoukilovou přibalí do batohu (hodit se budou, až dorazí do srubu na konci své cesty). Zároveň luští šifru, rozkódují a otevřou skříňku a cestou na další stanoviště hrají hru na různá omezení a vysvobozování se (pěkná rošťárna, kterou připravil Matěj). Na druhém stanovišti v úkrytu nalézají klobásy a tři sirky, na které musí rozdělat oheň. Po společné večeři dál už postupují rozděleni do malých skupinek. Jsme v kraji, který byl ve 20. letech minulého století kolébkou trampingu a tak jejich hlídky nesou název podle slavných osad: Dakota, Toronto a Údolí slunce. Na třetím stanovišti skládají tajenku křížovky ze slov trampského slangu – usárna, felina, hobousárny, zalomit palec, paďour… a odměnou jim je sušené maso ve skrýši. Na čtvrtém stanovišti původně měli z hladiny rybníka vyzvednout vajíčko ukryté ve svítící bójce. Kdo měl však vědět, že i na jaře se konají výlovy a rybník může být bez vody a navíc hlídán, před pytláky stráží. No ještě, že jsme se s Matějem domluvili s místním hlídačem kaprů u hráze a mohli jsme bójku umístit alespoň na vrbu u břehu. Páté stanoviště je také pěkná kulišárna. Ze skrýše pod skalou vyzvedávají usárnu – americkou vojenskou tornu, do které se skoro nic nevejde a chce to um ji zabalit. Jeden člen ze skupinky si do ní balí své věci z krosny. A co s tím, co se do ní nevejde? To berou kamarádi, však už je to do cíle jen 4 kilometry. Kolem čtvrté hodiny ranní jsou kluci na skále nad řekou – posledním šestém stanovišti a z notového zápisu sborově pějí trampskou píseň „Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí…“. Dokážete si představit něco krásnějšího 🙂 . Spím pod širákem kousek vedle stanoviště, abych je uslyšel. Vylézám ze spacáku a vedu je do vyhřátého srubu Psí zub. Vstávají až k obědu, který jsme jim s Matějem připravili a společně odpočíváme u ohně. Testík o znalostech z trampského dění, o kterém se dozvídali v noci na stanovištích z přiložených listů, vyhrává hlídka – osada Toronto ve složení Aidík, Slávek a Beneda. Cena výhry je hodnotná – limonáda v Lukách pod Medníkem 🙂 . Odpoledne se jdeme projít, teď už za světla, posázavskou stezkou k přívozu v Žampachu. Přejíždíme pramicí na pravý břeh a procházíme starými trampskými osadami Toronto a Dakota a „podivujeme se“ (ano to je to správné slovo a vyhýbám se záměrně jakémukoliv emočnímu zabarvení) nad architektonickým umem někdejších trampů. Té práce a úsilí vybudovat chajdy na nepřístupných skalách. V Lukách pod Medníkem se občerstvujeme a Posázavským pacifikem za tmy dojíždíme do Petrova. Cesta podél řeky proti proudu nás zavede zpátky na srub. V neděli balíme a vyrážíme na vlak, ve zdejším kraji nazývaným pacifik. S ním míjíme Pikovickou jehlu a projíždíme tunely. Ve stanici Jílové u Prahy vystupujeme a šlapeme 3 km do Jílového u Prahy městečka. Máme tu domluvenou prohlídku regionálního muzea s expozicí Tramping a Dolování zlata. Tony – autor krásné publikace Tramping a spoluautor muzejní expozice nás ochotně provází a vypráví nám poutavé příběhy, např. o Brdské zimní brigádě a generálovi Jerrym Packardovi (za tři týdny se chystáme vandrem navštívit jeho legendární camp Zlaté dno). Po poledni se všichni loučíme a rozjíždíme domů, já s odtahovkou 🙂 .

Na fotky z akce se můžete podívat v naší fotogalerii.