To se jednou dohodli dva Karlové, že si vyjedou v sobotu 4. listopadu 2017 na svátek Karlů do Karlových Varů. Jistě vás nepřekvapí, že se chtěli setkat na tomto místě s pravým ruský hrdinou. Ten hrdina se jmenoval UAZ a příjmení bychom mu mohli klidně dát Úžasovič, protože byl prostě úžasný. Byl silný, vytrvalý, dokázal si proklestit cestu i tou největší divočinou a přežít v těch nejnáročnějších podmínkách a krom toho byl tento čtyřicátník také příkladný jedlík :-). Od prvního okamžiku byl UAZ Karlům sympatický a rozhodli se, že ho vezmou k sobě domů do Českých Budějovic. Se soumrakem je cesta zavedla k řece Střele, kam přijeli po lesní hrbolaté cestě. Za úplňku rozdělali oheň, najedli se a pod širým nebem usnuli všichni klidným spánkem. Chladným vzduchem jen tu a tam proniklo kalousovo zahoukání, nebo hlas laně. Druhý den po vydatné snídani a poklizení tábořiště se Karlové šli projit proti proudu říčky divokým a pustým údolím, které ještě před sto lety žilo prací mlynářů, hamerníků, jejich pomocníků a děveček. Podzimní slunce se po poledni začalo rychle sklánět k obzoru a nastal čas opustit údolí. UAZ si bublal a zahříval se, aby se do toho mohl všemi čtyřmi pořádně opřít a vyjet nahoru. V tom jako by mu došel dech. Ne a ne ho přemluvit, že by měl vyrazit. A tak jsem vyrazil já – pro pomoc. Modlil jsem se, abych našel ve vesnici ochotného člověka. Bůh mne vyslyšel a zavedl k chalupě, které z komína stoupal kouř a před ní stálo expediční Mitsubischi. S autem, které vlastnil moc milý a ochotný chlap a který se s ním vrátil před 14 dny ze čtyřměsíční expedice do Mongolska, jsme hravě sjeli až dolů k řece. Takové cesty jsou prý v Mongolsku hlavními silnicemi a na mapě označené červeně. UAZe jsme přes kabely nastartovali a mohli tak pokračovat v cestě domů, která měřila ještě něco přes 130 Km. Zastavili jsme krátce ještě u obdivuhodného klášterního komplexu v Plasech, pak projeli Plzní a přes Nepomuk a Písek se přes všechny nástrahy nakonec dostali do Českých Budějovic. Ruský hrdina nám po cestě sice chcípnul ještě dvakrát :-), zlobilo ho dobíjení baterky, ale už jsme ho objednali k automechanikovi, který si s ním jistě poradí. Co napsat na závěr? No napadla mne k tomuto našemu dobrodružství věta z Bible, kterou Bůh říká člověku, jenž v Něho doufá: „Nikdy Tě neopustím … “ (Genesis 28, 15).

Na fotky z této dobrodružné cesty se můžete podívat ZDE: