Tak jsme se sjeli, někteří autem, někteří vlakem, někteří z Budějovic, někteří z Vlašimi v pátek 25. ledna 2019 do útulné základny Tomíků v Hutích u Pacova. Čekal nás napínavý příběh po stopách vzducholodi Italia, která havarovala 23. května 1928 při návratu od Severního pólu kdesi na severovýchod od Špicberků. Spolu s hrdiny filmu Červený stan (a také s Čechem Karlem Němcem) jsme prožívali příhody trosečníků na kře ledové až do jejich záchrany ledoborcem Krasin 12. července 1928. V pátek jsme začali pečením buřtů a večer byl věnován rádiovému spojení. V sobotu ráno jsme dostali zprávu, že nedaleko základny vypadli ze vzducholodi Italia tři členové posádky. Rozdělili jsme se tedy na tři skupiny a vyrazili je zachránit. Museli jsme nalézt nebohé trosečníky a ztracené věci ze vzducholodi, poskytnout trosečníkům ošetření, postavit stan a uvařit čaj. Ranění byli promyšleně rozmístěni do okolí. Jeden potichu umrzal asi půl hodiny, než ho našli a někteří vypadli ze vzducholodi v dosti nepřístupném terénu. Museli jsme oběhat široké okolí, než jsme našli poházené stany, nosítka, vařiče, deky a ešusy. Občas to byl docela problém. Také prosté přemístění zmrzlých dobrovolníků na nosítka se neobešlo bez problémů, to jsme ještě netušili, že je budeme muset donést až do chaty. Stavba stanu byla oproti tomu brnkačka (tedy jak pro koho). Důležitým a náročným úkolem bylo vyrobit kamínka z plechovek od konzerv, dobré dílo bylo nakonec dokonáno a oheň mohl vzplát. Nyní stačilo už jen přidat vodu a trochu čaje a zázračný životabudič je připraven. Poté už jen zbylo najít ztracené věci ze vzducholodi a odnést zraněného na základnu. Po obědě jsme se přesunuli k červenému stanu (kopie originálu z Milánského muzea), kde jsme si vyslechli povídání od manželů Mentzlových o trosečnících, kteří v tomto stanu přežívali 48 dní. Poté jsme museli odnést raněného na nosítkách na přistávací plochu, kam pro něj přilétlo letadlo. 
Když jsme se vrátili, dali nám přijímací směrové antény a sluchátka a my jsme vyrazili po skupinách hledat vysílač. Vrátili jsme se v hluboké tmě a v jídelně na nás čekala sladká odměna v podobě palačinek. Večer skončil prezentací videií, které jsme při zachraňování trosečníků natočili. Povím vám, že jsme u toho dost nasmáli :). V neděli nás očekával úklid a balení, střelba na lišku a na medvěda z revolveru a dobrý oběd v podobě rizota od naší skvělé kuchařky Jany.
„Musí se jednat rychle. Jenom ten, kdo jako já byl tři týdny uvězněn na kře, může pochopit, jaké to je, a že pomoc v takovém případě není nikdy dost rychlá. Existuje něco jako pocit solidarity, který svazuje všechny lidi, ale zejména ty, kdo nasazují život pro věc vědy. Před tímto pocitem musí naše osobní hořkost zmizet. Ať už cokoli kalilo moje vztahy ke generálu Nobilovi, je to dávno zapomenuto. Dnes vidím jen jedno: Nobile a jeho druhové jsou v nebezpečí a je třeba udělat všechno, co je v lidských silách, abychom je zachránili.“
Roald Amundsen
Na fotky z polární výpravy se můžete podívat ZDE:
A tato videa ze záchrany trosečníků musíte určitě vidět 🙂 ZDE:
Příběh o ztroskotání vzducholodi Italia roku 1928 si můžete přečíst ZDE:
