Tentokrát jsme vyrazili jen ve třech – já, Jošt a Vojta (přihlášený Aidík onemocněl), ostatní měli jiné své aktivity, nebo je možná odradil přicházející chladný podzim. Nicméně předpověď pro Kokořínsko na 8. – 10. listopadu 2024, kam jsme měli namířeno, slibovala slunečno a my se těšili na barevný podzim a pískovcová skalní města. Z vlaku jsme v Blíževedlech vystoupili už za tmy a za svitu čelovek, šlapali k prvnímu bivaku. Přes noc nám bylo v jeskyni příjemně teplo a vyspali jsme se královsky. Ráno po vydatné ovesné kaši jsme se vydali se sluncem nad hlavou k vesničce Hvězda. Kousek za ní jsme prozkoumali skalní byty – vytesané místnosti do skály z dob dávno minulých a vystoupali ke zřícenině hradu U Hvězdy. Dobře, že jsme měli s sebou dostatek vody, protože v blízké Roverské studánce byla jen stojatá nevábná voda. Pokračovali jsme cestou do Dlouhého dolu a potkali i první trampy, pro které jsou Roverky oblíbeným místem. Batohy jsme si nechali pod převisem T.O. Swamp a na lehko se šli projít po okolí. Navštívili jsme pomník našeho českého velikána Járy Cimrmana Pod Husou a přírodní památku Martinské stěny, kde si Jošt samozřejmě musel zaboulderovat. Ten, kdykoliv po cestě uviděl nějakou skálu, jako by byl přitahován silným magnetem a hup, přicuclo ho to a už byl na stěně. Bylo jedno jestli měl na zádech těžký batoh nebo se stihl přezout do lezeček :). Po 17h už byla tma, když jsme se vraceli za houkání puštíků do bivaku pod převisy. Povečeřeli jsme a hráli na kytaru pod hvězdnou oblohu, na kterou se vyhoupl srpek Měsíce a jasně zářící Jupiter. V neděli jsme vstávali opět do slunečného dne, posnídali závin, kávu a čaj a vyrazili tentokrát dříve, abychom stihli navštívit další místa. Minuli jsme Lesní hospodu, kde je majitelem pravděpodobně nějaký kutil, který vytvořil okolo různé kovové sochy a další objekty, bylo tedy co obdivovat :). Na dveřích nechyběl zatykač na místního desperáda Kulbabu. Za vesnicí Stranné se do výšky vypíná vrchol Ronov se zříceninou hradu. Výstup byl opravdu výživný, ale jídlo, které jsme si na hoře uvařili také. No jen si představte – kuskus na česneku a cibuli, sušených rajčatech a olivách. Mrtvého divočáka u cesty, kterého jsme po cestě míjeli, jsme tak vůbec nemuseli použít :). Vlak ve tři odpoledne jsme hravě stihli a po několika kilometrech jízdy jsme se s ním zanořili do ponurého mlhavého počasí, které prý vládlo po celý víkend i u nás na jihu.

Na fotky z výpravy se můžete podívat v naší fotogalerii.