8. března 2014  jsme vyrazili na hradby královského města České Budějovice. Nechtěli jsme je dobýt, to by asi tak těžké nebylo, protože zůstaly zachované jen částečně, ale chtěli jsme je poznat a dozvědět se o středověkém opevnění něco zajímavého. S rytířem Jindřichem Roubíkem jsme zamířili přes místo, kde stávala Rožnovská brána k hradební věži Spilhaybl nazývané Železná panna podle mučícího nástroje, který ve věži možná býval. Po hezkém povídání o věži a hradbách od pana Petra Schela a prohlídce, jsme šli podél parkánových zdí ke Glorietu a baště Otakarka v Biskupské zahradě, která prý pamatuje zakladatele Českých Budějovic krále Přemysla Otakara II. Minuli jsme baštu u Gymnázia Česká a Polygonální baštu a vklouzli do Panské ulice, která nás zavedla až k druhé a nejzachovalejší hradební věži, která se jmenuje Rabenštejnská. Před ní měli naši rangeři za úkol poskládat z nasbíraných kartiček po cestě obrázek města v 18. století. Potom  zabušili na dveře věže. Dveře se otevřely a v nich se objevil strážný Johanus Herrmann. Rád nám povyprávěl o své věži  a pozval nás na prohlídku, kde byla spousta zbraní, rytířských brnění a erbů. Rozloučili jsme se a pokračovali dál Hradební ulicí a kolem Mlýnské stoky k místu, kde stávala jedna ze tří bran do města, Pražská brána. Parkem jsme došli k parkánové baště a odtud pokračovali kolem míst , kde stávala Břidlicová věž, Svinenská brána a věž Manda. Naše putování po hradbách jsme zakončili u Jihočeského divadla odkud naše cesta také začala, ve kterém je schovaná také jedna věž z opevnění města, Bílá věž.

Více fotek si můžete prohlédnout zde: