Některé naše schůzky jsou docela klasické – nějaká hra, něco z bible, něco z naší historie nebo přírody… 19. února jsme měli schůzku poměrně atypickou – jednak tím, že jsme se sešli v modlitebně Církve Bratrské v Baarově ulici, ale hlavně tím, že se nám dostalo té cti setkat se s pamětnicí druhé světové války Alenou Popperovou, které je již dost přes osmdesát, ale i tak stále chodívá na besedy po školách a tak podobně, aby se podělila o svoji zkušenost a přiblížila nám zhýčkancům jednadvacátého století dobu, kdy i kousek tvrdého chleba byl obrovským bohatstvím.
Nejdříve jsme byli paní Alicí Michalcovou seznámeni s dějinami židovského národa (pro některé to bylo spíše opakování). Poté už se dostala ke slovu paní Popperová a vyprávěla nám o svém krásném a šťastném dětství, které přerušilo období Protektorátu, kdy jim jakožto Židům bylo spousta věcí nesmyslně zakazována jen proto, aby se cítili méněcenně. Potom jí gestapo zatklo tatínka, protože i přes zákaz chodil do práce – pracoval jako právník a takto pomáhal chudším lidem v jejich soudních jednáních. Následně odvedli i maminku, takže se o Alenu i její sestru Noru musela postarat služebná Manka. Ta je odvedla nejdříve k nějakým známým a nakonec se Alena dostala ke svému strýci do Prahy, kde nebyla nikým citově přijata, nicméně se zde dočkala konce války. Svoji maminku, která se vrátila z Terezína nejprve ani nepoznala a hrozně se jí bála. Po návratu do Budějovic všechny společně očekávaly také tatínka, ten ale bohužel koncentrační tábor nepřežil.
Jednou další a podle paní Popperové nejšťastnější událostí jejího života bylo setkání s Bedřichem Popperem, po jehož boku potom dlouhé roky šťastně žila. Sepsala jeho vyprávění o cestě do Palestiny na lodi Patria (Cesta za svobodou), které později zinscenovalo Jihočeské divadlo do hry Archa naděje.
Jednotlivé části besedy si můžete poslechnout zde:
Na fotky z besedy se můžete podívat ZDE:
a prezentaci si můžete stáhnout ZDE:
