V pátek v podvečer 11. dubna 2025 jsme vystoupili s našimi nejstaršími rangery v Jincích z vlaku a vyrazili do kopců Malých Brd. Našli jsme trampský kemp Lone star a utábořili se tu na noc. V sobotu jsme putovali brdskou hřebenovkou přes rozhlednu na Studeném vrchu a dostali se až k Voznickému potoku, na kterém se nacházejí vhodná místa k táboření. Bylo krásné počasí, sluníčko, 20°C a tak nebylo divu, že vyhlídnuté trampské kempy byly již obsazené. Namířili jsme to tedy z údolí na cestu a k jinému potoku, na kterém se mělo nacházet legendární Zlaté dno. Ač je to tak významné místo, není nikde na mapách vyznačené, ani k němu nemíří žádné ukazatele. Někdo kdysi napsal, že „cestu na Zlaté dno si musí najít každý sám“ – onoho odpoledne se nám to podařilo. Je to pietní místo, které připomíná památku na padlé trampy v boji proti fašismu za II. světové války, zvláště pak na Jerryho Packarda a Billa Brochese. Jezdili sem už na konci 20. let a měli brdské hřebeny prochozené křížem krážem. Smysl pro čest a spravedlnost přivedl tyto trampy hned na začátku okupace do protinacistického odboje. Jejich důkladná znalost terénu včetně přilehlého brdského vojenského prostoru, který za války sloužil wehrmachtu a vojskům SS, umožňovala získávat cenné informace a předávat je dál. V roce 1942 byl Packard zatčen gestapem ve Volyni na Šumavě. Byl uvězněn v Praze na Pankráci a odtud dopraven do koncentračního tábora v Osvětimi, kde v roce 1943 zemřel. Obdobný osud stihl i jeho kamaráda Ladislava Brožka zvaného Bill Broches. „Pozdravuj moje lesy, moje milá, a všechny kamarády trampy, všem posílám kus svého srdce, měl jsem je tak rád. Schází mi moje kytara a naše písně, Tvoje dlaň a můj maly… Buďte stateční a nikdy nezapomínejte na svoji cestu mužů, svoji čest, boj za vlast je to nejpřednější, nikdy ji nezraďte“. Napsal Bill Broches své ženě několik hodin před svou popravou dne 11. 1. 1943 ve věznici Plotzensee u Berlína. Proti proudu potoka jsme našli pěkný trampský kempík a navečer se tu utábořili. V noci jsem se trochu budil, přeci jen už jsem si odvykl jezdit ven jen s usárnou a spát na holé zemi na celtě bez karimatky. Za to jsem poprvé v životě v noci uslyšel „kvorkání“ sluky lesní – zvláštní hlas, kterým sameček během toku láká samičku. V neděli po snídani jsme vyrazili na vlak do Nesvačil a po cestě ještě navštívili bývalou raketovou základnu, které se přezdívá Klondike. Touto výpravou jsme zakončili společně trávené víkendy s nejstaršími rangery, kteří už v tomto, nebo minulé roce dospěli do věku dospělých.
