V pátek 1. června 2018 jsme se vlakem vydali do Zlaté Koruny. Na nádraží na nás čekal vedoucí tamního odboje Karel Štěpán. Vyslechli jsme hlášení českého rozhlasu s výzvou, aby byli všichni ozbrojení němečtí občané odzbrojeni. Podařilo se nám vypátrat jen jednoho a odzbrojení proběhlo bez jediného výstřelu. Na základně jsme si po večeři a ubytování přečetli o událostech ve Zlaté Koruně v květnových dnech roku 1945. V sobotu byli všichni tak natěšeni na nové zážitky, že nemohli dospat. V 6 hodin byli vzhůru skoro všichni (někteří již více než hodinu) a udržet je do budíčku v 7:30 bylo skoro nemožné :). Po vydatné rozcvičce a snídani jsme se dozvěděli, že náš vojenský džíp byl ukraden. Po namaskování vojenskou kamufláží a poučení o fungování polního telefonu jsme se opatrně vydali džíp hledat. Obě skupiny ho úspěšně vypátraly a s ním i mapu s označeným místem, kde jsou ukryty zbraně. Nalezené zbraně jsme hned vyzkoušeli – střílelo se do terčů i balónků naplněných moukou. Hrál se i airsoft. Začalo pršet, ale to nám nevadilo, protože oběd byl skoro hotov. Po poledním klidu už zase svítilo sluníčko a tak mohlo být provedeno odminovávání cesty. Každý si našel vystřelenou patronu z války. Zahráli jsme si hru „Tanky“ a někdo ještě pokračoval v hledání s detektorem kovu. Mezi nečekanými nálezy byly dvě podkovy pro krávu. Po výborných topinkách jsme se ještě na chvíli sešli u ohně – hráli hry a zpívali při kytaře. V neděli všichni pokojně spali až do budíčku. Po krátkém slovíčku jsme se džípem svezli ke hřbitovu. Děvčata svázala krásné kytičky a s vlajkami jsme je došli položit na hrob zlatokorunským občanům a maďarským vojákům, kteří padli při osvobozování. Pak už nás čekal jen úklid, společné foto a cesta vláčkem domů.
Ze zápisků válečné zpravodajky Katky
Na fotky z výpravy se můžete podívat ZDE:
