V pátek 21. června 2020 jsme naskládali většinu své bagáže včetně zbraní do Kájova povozu a sami jsme vyrazili vlakem na dlouhou cestu až do Olešné na Moravě, odkud jsme museli ještě zhruba čtyři kilometry dojít pěšky do ležení. Už zdálky byla slyšet muzika, a ač jsme přišli pozdě, ještě nám zkontrolovali oblečení a zbraně. Většina z nás dostala pouze jeden život, protože porota odmítala pochopit, že chudý Skotij na lepší vybavení než prostý kilt nemohl mít dostatek prostředků. Po mnohonásobném opravování prošel i dostatek zbraní, ale nestihli jsme tak různé soutěže, které by nám mohly přidat zlaťáky na následné dražby. Po tom, co jsme se navečeřeli, jsme shlédli velkolepé představení chrličů ohně a ohňožongléřů a následný ohňostroj.

Ráno po snídani jsme se shromáždili v kostýmech k první dražbě, které vždy předcházely bitvě. A začalo tažení. Tažení, ve kterém jsme se statečně bili, ale proti přesile spojených sil Araulenců a Skandijců, kteří nás zbaběle napadli po tom, co jsme jim vyčistili cestu od lapků, a ukradli nám jejich poklad. Ten ukryli v opevněné tvrzi a tam už jsme proti nim nic nezmohli. Při tomto obléhání mi Araulenský král, proti kterému jsem se statečně postavil, abych mu zabránil napadnout náš hlavní útok na bránu ze strany, rozšlapal kopí… Jediným povzbuzením nám v tuto chvíli byla naše úžasná lékařka, která ve svém košíku kromě dostatku pití nosila oříšky, rozinky, datle, mentolové bonbóny, hašlerky a podobně.

Během přípravy oběda – ukuchtili jsme si bramborové knedlíky plněné uzeným a samozřejmě cibulku a zelí – jsem si kopí opravil. Po obědě nás čekalo obléhání tvrzí, jako by nám to dopolední už nestačilo. Při dražbě jsme vydražili pevnost s obránci, která se později ukázala jako úplně nejnemožnější jak svým umístěním (v otevřeném prostoru v ďolíku), tak tím, že námi najmutí obránci příliš nebránili. Druhý útok jsme tedy již neustáli a museli se potupně stáhnout. Pokusy dobýt vedlejší tvrz byly některé i úspěšné, ale pokaždé nás spojený útok Araulenu a Skandie vyhnal ven. Sir Keren mezitím o něco lépe odolával ve své špatně přístupné tvrzi. Některé momenty ale i z perspektivy poražených stály za to. Například domluvený souboj jeden na jednoho v houštině za tvrzí proti jednomu Skandijci s velkým kulatým štítem, kdy se mě jedno Skandijče neustále snažilo zabít zezadu, nebo jak araulenský král obklopený našimi bojovníky jednoho po druhém vyřazoval nehledě na to, kolik již sám již dostal ran. Jo a abych nezapomněl, zlomilo se mi kopí.

Následovala večeře složená z pečeného prasete a dalšího grilovaného masa. Jak jsme se na ni tolik těšili, povedlo se Ivetce si pochroumat kotník, když si za mírné chůze nevšimla mírného ďolíku v trávě. Po večeři jsme byli svědky středověkorockových chval a úžasného svědectví. Mluvili jsme také například o délce hraní počítačových her a o tom, že takto strávený čas nemusí být vždy ten nejlepší.

Byla už tma, když jsme se vydali ztrestat žoldáky a odnosit jim co nejvíce radioaktivního materiálu. (Žoldáci označení svíticími tyčkami hlídali hromady svíticích tyček.) Pozitivní na této bitvě byly minimálně dvě věci: neprohráli jsme a nezlomilo se mi kopí, protože byly povoleny pouze sečné zbraně. Potom jsme si ještě dlouho do noci povídali kolem ohně.

V neděli dopoledne jsme potom bojovali v závěrečné bitvě. Štítové hradby proti sobě, lučištníci přes ně pálili, co se dalo. Malé skupinky podnikaly výpady na obou křídlech. Stál jsem se svým kopím za naší štítovou hradbou tak, abych znesnadnil nepříteli průnik. Naše linie postupovala, nepřítel zbaběle držel své pozice. Až potom vyrazil na steč. Moje kopí přežilo právě jednu ránu, která vyřadila jednoho velkého rytíře z boje. V tu chvíli sir Keren vyhlásil králosmrt, což byl pokyn k všeobecnému útoku na jejich krále. Rychle jsem si doběhl pro meč a tesák, abych mohl tento příkaz splnit. Obchvatem zprava jsem překvapil několik lučištníků, a pak zezadu skočil po skandijském oberjarlovi a ubral mu tak alespoň jeden život. Tato bitva se poté ještě jednou opakovala a podruhé už jsme drtivě vyhráli. Po posledním nástupu, kde se předávala vítězná přilba, jsme si rychle zabalili a vydali se zase stejnou cestou, jako jsme přišli a přijeli domů. Příště musíme víc zabrat při přípravě výbavy…  .    Prožil a zapsal Matěj

Na fotky z bitvy u Macindawu se můžete podívat ZDE: