Poslední týpí bylo složeno, poslední jídelna rozebrána  a tábořiště v Nedabyli opět utichlo. Náš první tábor skončil a já se můžu s vámi všemi nyní podělit o to, co krásného a vzrušujícího jsme spolu s dětmi a vedoucími prožili. A začnu pěkně popořádku :).

1. den – pondělí: Osmou hodinou ranní začal dětem jejich první táborový den. Sluníčko bylo schované za mraky a vytrvalý déšť zkoušel plachty jídelen a týpí, zda jsou opravdu nepromokavé. První nástup po zaznění troubení na beranní roh byl tedy v pláštěnkách. Děti se staly indiány z velikého národa Algonkinů a rozdělily se na kmen Kríů, Foxů a Sauků. Jejich prvním úkolem byl průzkum okolí tábora a výroba důležité táborové pomůcky – stromu  ešusovníku (ano, skutečně na něm rostly v jídelně každé z družin ešusy, hrnky a misky).  Na průzkumu jsme nečekaně narazili na badatele Henryho Smithe a ten když se dozvěděl, že si hrajeme na táboře na indiány, nám vyprávěl o svém pra, pra,… dědovi Johnu  Smithovi, který kdysi dávno žil s indiány. Měl  s sebou jeho deník a daroval nám ho. Rozhodli jsme se, že si každý den z něj budeme číst. Starý příběh o indiánské princezně Pocahontas začal znovu ožívat. Po obědě, který si každý kmen připravoval samostatně na ohni ve své royalovské jídelně, jsme si vyráběli indiánské šaty a vymýšleli pokřiky. Přestalo pršet a tak jsme si zahráli na lov jelena. Na konci táborového dne, který jsme končili společným nástupem a modlitbou, jsme ocenili všechny indiány a indiánky korálky nebo vlčími zuby na jejich náhrdelníky.

Více fotek z pondělí zde.

2. den – úterý: Tento den jsme se pustili do výroby šípů, abychom se mohli vlastními šípy učit střílet z luků. Všem to šlo náramně a barvami na šípy nikdo nešetřil. Vždyť takový šíp, když se zrovna náhodou mine s cílem a nezapíchne se do terče, musí být při hledání v trávě dobře vidět. Z deníku Johna Smithe jsme se dočetli, že v zátoce „Krabů“, poblíž území kmene Algonkinů přistála veliká loď bílých tváří, nebo také „Vousatých“, jak bělochy indiáni nazývali. Kmen zajal jednoho z bělochů a chtěl ho připravit o život. Zlý kouzelník Kvíjau si to přál. Malá indiánská princezna Pocahontas, dcera velkého náčelníka Powhatana, však měla dobré srdce a zajatce před smrtí zachránila. John Smith – tak se ten zajatec jmenoval, se stal jejím bratrem. Ano byl to on, komu patřil deník, který jsme dostali a jehož zápisky jsme si nyní četli. Všechny naše kmeny v táboře opět obstály, když se o sebe musely i druhý den postarat. Připravit si jídlo (mazat chleby, krájet zeleninu, nosit vodu, dělat dříví na oheň a přikládat), umýt si po sobě nádobí a uklidit v jídelně (táborem totiž obcházel tchořík Bořík a hledal, kde by se zabydlel – nepodařilo se mu však za celý tábor nic najít). A to našim indiánům bylo 5 až 8 let a byli na táboře většinou poprvé!

Více fotek z úterý zde.

3. den – středa: Indiáni měli své obrázkové písmo, avšak pokud chtěli poslat důležitou zprávu od jednoho kmene ke druhému, používali k tomu posly. Ti nejen že měli rychlé nohy, ale měli také dobrou paměť a i dlouhou zprávu si zapamatovali a vyřídili jí přesně tak, jak bylo potřeba. Zahráli jsme si na takové posly a vyzkoušeli si svou paměť v několika hrách. Odpoledne se odehrála velká bitva mezi Algonkiny a „Vousatými“. Žádný z indiánských kmenů totiž již nechtěl pokračovat v obchodě z bílými, ve kterém dostávali za své potraviny jen bezcenná zrcátka a korálky. Indiáni chtěli zbraně, to se však vůbec „Vousatým“ nelíbilo. Indiánský útok začal a vzduchem začaly svištět první střely. Nebojte se, k žádnému zranění ani ztrátám na životech nedošlo. Byl to oranžový sliz z bramborového škrobu a my jsme mohli po bitvě děti na táboře konečně pořádně umýt :).

Více fotek ze středy zde.

4. den – čtvrtek: V zátoce „Krabů“ přistála jednoho dne další loď. Přivezla zásoby bílým tvářím do malé osady. Na palubě s kapitánem byl také sokolník – muž, který lovil zvěř s pomocí dravých ptáků. Sokolník návštívil také nás a přivezl nám ukázat dva své dravce, raroha velkého a poštolku obecnou. Dvě hodiny jsme mohli obdivovat tyto krásné ptáky a poslouchat poutavé vyprávění o jejich způsobu života a o sokolnictví.  Dokonce si mohl každý z nás raroha velkého nechat sedět na své ruce chráněné sokolnickou rukavicí. Z odpoledního čtení deníku Johna Smithe jsme  se dozvěděli, že Pocahontas byla bílými osadníky unesena proto, aby její otec mocný náčelník Powhatan byl donucen ukončit boje s „Vousatými“ a zavládl konečně v zemi mír. To se nakonec podařilo. Pocahontas měli v všichni osadníci moc rádi, věděli že zachránila život Johna Smithe a tak se jí vedlo v osadě dobře. Bydlela u reverenda, který jí vyprávěl příběh o Ježíši Kristu, který zemřel na kříži a tak vysvobodil od zlého každého člověka, který v něho uvěří.

Více fotek ze čtvrtka zde.

5. den – pátek: Vyvrcholením našeho tábora byla cesta lodí z Jamestownu (Českých Budějovic) do Londýna (Hluboké nad Vltavou). Na jeden a půl hodinové plavbě jsme pozorovali okolní břehy a užili si průjezd zdymadlem v Českém Vrbném. V  zámeckém parku nás očekával král Jakub I. se svou manželkou královnou Annou. Slavnostně nás po plavbě přivítali a královsky pohostili. Po návratu zpět do tábora jsme se sešli společně s rodiči dětí, které jsme pozvali na večer k táboráku. Oheň jsme po indiánsku rozdělali třením dřev a zapálili připravenou slavnostní hranici. Mnozí z rodičů si přivezli svůj stan a přespali s námi v táboře.

Více fotek z pátku zde.

6. den – sobota: O snídani jsme se rádi podělili s rodiči, kteří s námi poslední noc tábořili. Mohli si vyzkoušet, jak se taková jídelna, postavená bez jediného hřebíku svázaná jen provazy, používá a že i po týdnu pěkně drží pohromadě. Zahráli jsme si pak dohromady hru Ringo a zastříleli si z luků. V 10.30 hodin byl poslední táborový nástup, na kterém jsme rozdali všem indiánům a indiánkám zasloužené odměny. Ještě nyní mi v uších zní pokřiky Kríů, Foxů a Sauků. 

Více fotek ze soboty zde.