Přípravy na naše letní tábory začaly brzy. Tématem pro celý školní rok jsme měli pravěk – vznik života na zemi a na táboře jsme se měli ocitnout v neolitu, v době prvních zemědělců a osadníků. Tito lidé již obdělávali svá políčka, mleli zrní, pekli chlebové placky a také chovali první zvířata. Zvířata? No ano, to je nápad, budeme mít na táboře nějaká hospodářská zvířata. Co třeba kozy na dojení mléka?  A tak jsme si vezli začátkem června z Hodoňovic u Malont v přívěsu za autem krásnou hnědou rohatou kozu a její kůzle. Majitelka nám ukázala, jak se dojí a i když bylo naše první mléko v hrnečku chlupaté (od chlupů z vemínka, jak jsme usilovně dojili), byl to velký zážitek. Aniž jsme to tušili, nejintenzivnější zážitek s kozou nás za krátko měl teprve čekat. Kozy jsme k večeru dovezli k bráchovi do ohrady s ovcemi, kde měli do prvního tábora zatím být. V ohradě kozy vydržely asi 1 minutu, hop a skok a byly z ohrady pryč v lese. Pomalu se začalo stmívat. Velkou kozu jsme už od té chvíle neviděli a mělo tomu být na dlouho. Kůzlátko jsem do tmy po lese marně honil a i když jsem ho viděl, nenechalo mne, abych se přiblížil. V lovu kůzlete jsem pokračoval zase ráno, okolo 5. hodiny jsem začal a asi po dvou hodinách, kůzle podle mečení uviděl. Marně jsem se s lasem v ruce pokoušel ke kůzleti přiblížit  a chytit ho. Smůla, že jsem to neměl více natrénované. Několikrát se mi laso jen svezlo po zádech kůzlete a to odskotačilo zase pryč. Modlil jsme se a prosil Boha o pomoc. Po dalších dvou hodinách se mi to podařilo. Kůzle se začalo drbat nohou za uchem a chvíli tak na mne nevidělo. Skočil jsem na něj a měl jsem ho :). Vítězoslavně jsem ho donesl na svých ramenou k autu, tak jak to dělávají pastýři s ovečkami. A teď už honem do práce, dávno už jsem tam měl být.

Mámu kozu jsme hledali s rodinou a někdy s kamarády, pak skoro každý den a deset dní jsme neměli jedinou zprávu, jestli je vůbec koza ještě na živu. V nekonečných lesích mezi Lišovem, Červeným Kostelcem a Borkem, jsme chodili cestou necestou, nahlas mečeli 🙂 a dalekohledem prozkoumávali široké okolí. Při hledání jsem často myslel na to, jak Bůh touží po nás lidech, hledá nás, volá a má pro nás připravené dobré věci.  My lidé se zatím touláme životem bez Něho s přesvědčením, že to tak je lepší.

pokračování příště…