O půlnoci ze 7. na 8. července 2014 v naloženém Touranu batohy, jídlem a třemi nafukovacími loděmi, jsme vyrazili na 860 km dlouhou cestu do polské Czarne Wody, kde byl začátek naší expedice. Honza, David, Matěj, Tadýs a já jsme se chystali splout polskou řeku Wda a projet jezera, která na ní leží. Příjezd na místo byl dramatický, protože se rozpoutala velká bouře s vichřicí a na silnici padaly stromy. Připojili jsme se k hasičům a odklízeli rozřezané části stromů ze silnice. Nestihli jsme tak pociąg, teda vlak, kterým jsme se měli dostat s loděmi do Lipnisze. Dojeli jsme vlakem tedy jen do Chojnice a byli nuceni přespat do prvního ranního spoje na nádražních lavičkách. Až na legitimaci příslušníky polské policie v půl čtvrté ráno se to obešlo bez komplikací.
Středa – V 7 hodin ráno jsme už byli na tábořišti v Lipniszi. Posnídali jsme, přečetli si společně z Bible, nafoukli lodě, zaplatili poplatek za použití mola 🙂 a začali splouvat první metry řeky Wda, která se kroutí a proplétá loukami a lesíky. První bivak máme v ptačí pozorovatelně na břehu jezera Schodno. Je to hezké místo s výhledem na vodní hladinu. V přízemí vaříme a v patře spíme. Máme čas i na večerní procházku po zarostlém břehu a všímáme si drobných a přesto úžasných věcí kolem: hnízda v prasklině padlé borovice, vrzavého zpěvu rákosníka nebo pohupujícího se kormorána na hladině. Kluci ještě hrajou v naší „ložnici“ novou karetní hru, ale já zalézám do spacáku – už jsem dvě noci pořádně nespal.
Čtvrtek – Přejíždíme jezero a pokračujeme dál po řece. V Lorynieci doplňujeme vodu u jedné dobré paní a plujeme až do jezera Wdzydze. Musíme koukat do mapy, protože jezero je hodně veliké a členité. Pereme se s větrem a probíjíme se dopředu. Nacházíme hezké místo na bivak i s ohništěm na ostrově Wielke. Večerní koupání v jezeře je skvělé do chvíle, kdy zjišťujeme, že u břehu na nás číhají hladové pijavice. Drží přisáté docela pevně :(.
Pátek – Ráno dostáváme nápad a dáváme se do výroby plachet, které by nám pomohly v dlouhé plavbě po jezeře, která je před námi. Vítr fouká naším, směrem. Z olšových prutů a pláštěnek tvoříme konstrukce a připadáme si jako Robinson. Vyplouváme, nabíráme směr a vítr se v prudkých poryvech začíná opírat do plachet. Mám občas dost práce, abych udržel loď
ve správném směru. Míjíme náš ostrov a dvě lodi vítr zanáší ke vzdálené pevnině. Setkáváme se opět spolu po delší době u prostředního ostrova, kam jdeme společně na průzkum. Jsme udiveni množstvím pokácených stromů od bobrů. Ostrovu dáváme jméno Bobří ostrov. Na konci jezera rozebíráme plachty a pokračujeme po řece dál. Začíná mít místy rychlý proud. Slunce pálí a cesta je dnešní den dlouhá. Teprve pozdě večer nacházíme vhodné místo na kempování.
Sobota – Ráno nás budí déšť. Nikam nespěcháme, máme před sebou poslední úsek cesty. Cílem je Czarna Woda, kde máme na vlakovém nádraží zaparkované auto. Na řece je pořád na co koukat a ikdyž se ochladilo, splouvání je klidné a příjemné. K večeru jsme v cíli, vyfukujeme lodě, nakládáme se do auta a pod mostem vaříme večeři. Malinko se nám ta ovesná kaše přižahla a tak krmíme hlavně ryby. Navštěvujeme ještě místní market Biedronka (beruška) a kupujeme legendární polské čokoládky :). Jedeme autem do půlnoci. Míjím jelena s mohutným parožím, který kráčí po krajnici. Neměl bych se divit, jsou po cestě stále dopravní značky s jelenem.
Neděle – Přespáváme v autě v Německu a okolo 4. hodiny razíme dál. Snídáme už v Globusu v Ústí nad Labem. Do Českých Budějovic dojíždíme odpoledne v dobré náladě, bylo to supr.
Na více fotek se můžete podívat zde:
