„Buď pochválen Hospodine, vším tvorstvem svým, zejména panem bratrem sluncem, které nám ve dne rozsvěcuješ a které jest krásné a zářící, velikým leskem, Tvé vznešenosti nesouc podobu…“ (naše ranní společná zamyšlení byla inspirována knihou Podivuhodné chvíle se Sluneční písní od M. Nevrlého).
Letošní expedice vedla do Dolomit, skončil právě školní rok a tak jsme v pátek 29. června 2024 nasedli do dvou dodávek a osobního auta – celkem 23 účastníků a vyrazili za dobrodružstvím. První nocleh jsme měli u vojenské pevnosti Forte Landro, dříve patřila RU armádě. Druhý den jsme vystoupali na vysokou stolovou horu Monte Piano, kde v bojích I. světové války v letech 1915 – 17 přišlo o život 10tis. vojáků z obou válčících národů RU a Itálie. Dodnes jsou na vrcholu hory pozůstatky opevnění, zákopy a ostnaté dráty. Připomínky těchto bojů na různých místech Dolomit nás měli provázet po celou naší expedici v horách.
Po tomto treku, který jsme absolvovali na lehko, jsme přejeli auty přes Cortinu d´Ampenzo směr západ a vyrazili do hor na těžko sbaleni na tři dny. K večeru jsme vystoupali ke staré alpské chatě pod sedlem Forcella Fontananegra, která však byla zavřená. Vidina noclehu s přicházejícím deštěm a hrozící bouřkou vysoko v horách 2600 m.n.m. jen pod našimi přístřešky nebyla příjemná. Stoupali jsme tedy ještě výš a s vděčností Pánu Bohu jsme přijali možnost ubytovat se v horské chatě Camillo Giusani za 30 Euro. Uvařili jsme si venku vydatnou večeři a obdivovali okolní skalní štíty. Atmosféru tvořila i valící se mlha, chvílemi schovávající všechno kolem. Po 21h večer nás zůstalo venku už jen pár, začali jsme si povídat o Bohu, mohl jsem jim vyprávět o svých životních peripetiích, o tom jak Bůh do toho přišel, mnohé změnil, uzdravil. Byl jsem za ty kluky vděčný, že můžeme být spolu, sdílet se, měli otázky, dobře se nám povídalo.
Ráno jsme měli naspěch, hlásili v poledne bouřky a vytrvalé deště. Kde se jen před tím schováme, nebo máme zůstat na místě? Nakonec jsme v mírném dešti vyrazili dál. Modlil jsem se, aby nám Bůh připravil dobré místo na bivak, bylo to napínavé. Sestoupili jsme níže do údolí a traversem pozvolna stoupali k hoře Monte Castelleto. Zjistili jsme, že pod horou se nachází spousta vylámaných děr, úkrytů z války, ve kterých se dá schovat i přenocovat. Navíc podle předpovědi počasí se přicházející bouřka opozdí. Díky! Dorazili jsme na místo, našli vhodné úkryty a poobědvali. Bouřka přešla, vyčasilo se a my vyrazili na průzkum hory. Četli jsme (ve výborné knize Fronta v Dolomitech od Čepelky) jak urputné boje zde probíhali. Po svazích hory jsme nacházeli zbytky nábojů, zásobníky z pušek a mnoho lidských kostí vojáků, které tam již přes 100 let žalují na lidskou zlobu a násilí. Kluci měli potřebu uložit kosti pod kameny, navýšit na ně mohylu. Poprosili mě, abych se pomodlil. Nemodlil jsem se za mrtvé, ale za nás živé. Byly to silné okamžiky. Už sám, když jsem sestupoval do tábora, jsem našim rangerům žehnal a modlil se za každého, aby mohli brzy žít svůj život s Bohem a zažívat to, co pro ně má připraveno.
Třetí den treku jsme ze sedla Col dei Bos vystoupali k chatě na vrcholu hory Lagazuoi 2778 m. n. m. a podzemím té hory Galerií dell Anticima sestoupali o 300 výškových metrů. Na několika místech byly odbočky do skalních oken, které za Velké války sloužily jako pozorovatelny, nebo střílny. Byl to úžasný zážitek. K večeru jsme došli k autům a přenocovali pod přístřešky. Další dny mělo v horách vydatně a soustavně pršet a tak jsme se rozhodli, k nemalé radosti především našich děvčat, jet do Benátek, kde pršet nemělo. Měli jsme po městě rozchod s jednou malou bojovkou – sejít se na společnou fotku u slavného mostu Ponte di Rialto. Povedlo se, jen jsem při focení užuž padal do Grand kanálu, ale kamarádi mě zachytili J. Večer jsme zamířili auty k největšímu ledovcovému jezeru v Evropě Lago di Garda a zabivakovali nad ním u vesničky Navarzo s výhledem na jezero, které se už nořilo do tmy. Další den jsme vystoupali na nedaleký vápencový vrchol Monte Castello z dálky připomínající hrad (odtud jeho název) a kromě nádherného výhledu, jsme mohli pozorovat otakárky fenyklové a ovocné. Odpoledne jsme se vykoupali u městské pláže v průzračné vodě jezera a večer se vydali na cestu domů.
Na fotky z expedice se můžete podívat ve fotogalerii.
