Možná jste si někteří říkali, když jste marně hledali na našich stránkách zprávu o našem letním táboře, že letos asi nebyl. Ale on byl a jakej :)! A těch fotek! No a právě ty fotky mne nejvíc zdrželi, tak se vám moc omlouvám.

Začnu vyprávění pěkně od začátku. Týden před začátkem tábora jsme začali, my vedoucí a spousta ochotných rodičů, stavět na našem tábořišti v Nedabyli táborové stavby. Hřebíky jsme moc nepoužili a tak všechny týpí a jídelny byly pospojovány po royalovsku jen provazy.

Více fotek ze stavění tábora zde:

Pondělí 12. srpna: Tábor začíná. Děti přijíždějí do Virgínie na místo zvané Varina a stávají se hosty muže jménem Pepsicanough. Je to jeho indiánské jméno, které dostal od své maminky Pocahontas. Pepsi dětem, ze kterých jsou nyní osadníci,  vypráví svůj příběh a ony ho začínají prožívat znovu s ním. Poslouchají vyučování paní učitelky v osadnické  škole, loví bizony, vaří si na ohni svůj první oběd, navštěvují krále Jakuba a setkávají se s pošťákem a jeho psím spřežení, který jim veze klobouky.

Více fotek z pondělí zde:             

Úterý 13. srpna: Zvuk beraního rohu oznamuje nový den a osadníci se setkávají u vlajky. Zdraví se pokřiky svých rodů (Jamesovi, Brownovi, Greyovi, Reedovi),   slyší ranní biblické slovíčko, při rozcvičce protahují svá těla a během celého dne se starají o všechno, co potřebují k životu na Varině. Připravují dřevo na oheň, vaří, myjí nádobí a nově na své hospodářství dostávají živé králíky, aby se o ně starali. Stavějí jim z pletiva výběhy a vedle sází řeřichu. Odpoledne sportují a šplhají po provazovém žebříku.

Více fotek z úterý zde:                          

Středa 14.srpna: Tento den přijali osadníci na Varině vzácnou návštěvu, pastora Johna Eliota s jeho rodinou. Přijel jim povědět dobrou zprávu o tom, že  každého člověka, bělocha i indiána, má Bůh moc rád. Bylo to prima slyšet. Před obědem si vyzdobili klobouky a odpoledne se utkali v bojovce o melouny.

Více fotek ze středy zde:                        

Čtvrtek 15.srpna: Jamesovi, Brownovi, Greyovi a Reedovi se vydali na dalekou cestu do neprobádané divočiny, která jejich tábor kolem dokola obklopovala. Dorazili až k potoku a chtěli si odpočinout ve stínu statných smrků, když tu náhle se před nimi z lesa vynořil Pepsicanough. Vyprávěl o svém souboji s velikým jeseterem při rybolovu a také o tom, že kdyby se neobjevil jeho indiánský strýc Parahunt a nezachránil ho, byl by se jistě utopil. U potoka si osadnické rody vyzkoušeli napsat Parahuntovi zprávu indiánským obrázkovým písmem a zdálo se, že jim porozuměl. Na cestě zpátky do tábora osadníkům zastoupil cestu zlý náčelník Opech a oznámil jim, že se nevyhnou brzy těžké zkoušce odvahy zvané Huskanaw.

Více fotek ze čtvrtka zde:                           

Pátek 16.srpna: V době snídaně, zrovna když osadníci drželi bobříka mlčení, ozval se burácivý řev. Táborový sklad potravin přepadl hladový medvěd.  Dodnes nevíme, jestli v té události něměl prsty zlý Opech. Zkouška odvahy začala a všichni se vydali po medvědí stopě. Podařilo se ho vystopovat a většinu potravin zachránit, ale nebezpečný boj s medvědem musel podstoupit Pepsi. Šelmu skolil a loveckou trofej přinesl do tábora. K večeru k břehům Virginie dorazila anglická loď s rodinami osadníků a s čerstvými zásobami. Bylo ten den, za co děkovat a co oslavovat. A tak se u slavnostního ohně hodovalo, vyprávělo a zpívalo dlouho do noci.

Více fotek z pátku zde:                        

Sobota 17.srpna: Poslední táborové dopoledne na Varině bylo společné. Společně osadníci se svými rodiči vstávali, cvičili, snídali, dováděli, stříleli z luků a pistolí, hráli ringo, přetahovali se o lano, … Na slavnostním nástupu byli všichni po zásluze odměněni diplomy a hezkými cenami a mnozí ještě zůstali, aby pomohli s bouráním tábora. Patří jim za to velký dík. 

Více fotek ze soboty zde: