V sobotu 25. října 2014 v 11 hodin, ihned co jsme přišli do vesničky Slavkov a naproti kostelu jsme spatřili z mlhy vystupujíc starý oprýskaný barák, ve kterém jsme měli strávit následující 3 dny zmocnila se nás bázeň, ale po příchodu zasaženi prudkým, leč příjemným návalem tepla,  jsme nestačili žasnout nad upraveností a krásou interiéru. Začali jsme obědem či velikou svačinou dalo by se říci, při které jsme se dozvěděli, co nás dneska čeká. Většina z nás se na to velmi těšila, ovšem byli i tací, kteří hrůzou polkli. Instrukce se totiž týkaly onoho slibovaného chycení, zabití, vykuchání, uvaření a nakonec nejoblíbenějšího snědení slepic, které jsme si přivezli. Po instruktáži jsme vzali s sebou potřebné náčiní, slepice v krabici a vydali se na cestu, během níž se jedna pokusila o útěk – byl naštěstí zmařen. Po skupinách jsme postupně slepice chytili, pak jsme jim zavázali nohy k sobě a řezem pod krkem zabili, což bylo sice těžké, ovšem v porovnání, co se slepicím děje na jatkách, pokud si koupíme slepičí maso jako bezejmennou flákotu v supermarketu, to k nim bylo mnohem milosrdnější. Po oškubání a vykuchání slepic, jsme je osolili, opepřili a společně s bramborami zabalili do alobalu, který jsme dali do připravené jámy, která ale nebyla jen tak obyčejná, jak by se mohlo zdát. Šlo o propracovaný systém vaření v přírodě zvaný „Setonův hrnec“, ke kterému stačilo mít asi osm větších rozpálených kamenů, trošku trávy a vodu. Během čekání na maso jsme si zahráli lacros. Nakonec jsme vše snědli až doma, škoda jen že maso bylo tuhé, protože nestačilo patřičně odležet. Večer jsme zakončili tématickým filmem „Trosečník“.

V neděli ráno po drobných zmatcích kolik je vlastně hodin (měnil se totiž čas a nevěděli jsme, zda si s tím mobily sami poradily) jsme začali čtením z Bible a Kájovo kázáním. Potom jsme každý dostali chvíli volna, kterou jsme každý využili různě, například procházkou krásnou krajinou, rozjímáním, nebo prostým odpočinkem. Po obědě, kde se také objevil slepičí vývar, přezdívaný též s jistým opovržením „orgánová polévka“ (správně jste pochopili, že se jednalo o polévku z vnitřností :)), jsme se dozvěděli něco o orientaci v terénu, kterou jsme si vzápětí vyzkoušeli hledáním a dobýváním kóty, zpestřenou airsoftem. Večer po setmění se uskutečnil noční výsadek. Po skupinách jsme byli rozvezeni na různá místa, odkud jsme se měli za použití mapy a buzoly dostat domů, ale nesmělo se jít po silnici déle než jeden kilometr v kuse, takže došlo i na azimut. Po doražení do cíle nás čekalo výborné pohoštění, které připravila Katka. Přes veškeré plány, jsme šli hned spát až na Ondru a mě, kteří jsme si ještě zahráli piškvorky.

V pondělí jsme začali balit a uklízet, nakonec se většina z nás rozhodla, že si pobyt ještě nepatrně prodlouží a domů pojede z Krumlova, kde jsme se odměnili návštěvou místní cukrárny. Naštěstí se nám podařilo stihnout autobus, takže doma jsme byli okolo 20. hodiny. Další Base camp na sebe nenechá dlouho čekat a myslím, že se máme opět na co těšit :).

Zprávu zapsal Honza 6 a uber.

Fotky z přežití jsou zde: