Přestože je to do Austrálie docela daleko a bývalo by tedy mnohem prozřetelnější vybrat si k odjezdu jiný čas než právě dobu největší dopravní špičky – pátek 21. dubna 2017, začala naše cesta na autobusovém nádraží právě tehdy. To nám sice nic moc extra nezkomplikovalo, ale dost nás znervóznil fakt, že Katka k autobusu přiběhla jen pár minut před jeho odjezdem. Větší komplikace nastaly až po výstupu z autobusu při hledání cest, které nebyly značené a měly být a naopak. Přes to přese všechno jsme nakonec šťastně dorazili do srubu, kde jsme se rychle zabydleli také díky celkové dělbě práce. Druhý den, hned po výživné rozvičce a krátké snídani, jsme se pustili do výroby tradičních australských bumerangů, do cvičení střelby na cíl a samozřejmě do rýžování zlata. Po jídle jsme pokračovali a ani slabý déšť nás neodradil, pouze jsme střelbu přesunuli na verandu. Zkoušky funkčnosti bumerangů se ne vždy vyplatili, protože nám nejeden přistál na stromě. Za pomoci žebříku se však dalo dostat i na ty největší smrky, takže ztráty nebyly celkem žádné. K večeři nás čekala obří hromada palačinek a pak už jen vyčistit zuby a alou na kutě. Nedělní ráno bylo ještě o něco méně teplé, než bylo to sobotní, pročež jsme se od kamen příliš nevzdalovali – jen při balení a úklidu srubu vůbec. Kája nám pak pustil příběh o vojákovi s kartami místo Bible. Cesta zpátky domů již nebyla až tak dobrodružná, pokud se nepočítá pár bumerangů na stromě a trocha žízně). Na nádraží v Kaplici se nám všem naštěstí dostalo pití a nechyběli ani karbanátky v bagetě, jež jsme si i přes vysokou rozpadavost mohli v klidu vychutnat.