FOTO – VÝPRAVA PRO RÁDCE

Únor 25th, 2018 Comments off

Raz, dva, tři, čtyři, tolik bylo rádců, které neschvátila nemoc a tak v pátek 23.2. odjeli na svůj první base – camp s fotografickou tématikou do Pořešína. Kája už v chalupě pilně topil a tak se tam dalo docela přebývat. Večer patřil hrám, zejména hře na vraha, na kterou byli pokojíčky se zákoutími jako dělané. Ráno jsme se hned pilně pustili do fotografické teorie- neznámá slova jako clona, expozice nebo zlatý řez se stávala o něco známější. Objevili jsme i některá tlačítka a funkce na fotoaparátech o kterých jsme předtím netušili k čemu jsou.  Po teoretické části přišla vždy část praktická – po dvojicích jsme se pustili do terénu a měli za úkol vyfotit co nejkrásnější fotku na vybrané téma. Focení jsme proložili i hrami. Večer se fotografická díla vyhodnocovala – všechna byla moc zdařilá. Dalším nelehkým úkolem bylo vyrobit si vlastní dírkovou komoru. Pracovali jsme tak pečlivě, že se práce docela protáhla. V neděli jsme si scénkami připomněli slovo o rozsévači. Po kontrole světelných podmínek si šel každý sám vyfotit svou fotku dírkovou komorou. Po obědě ještě rychlé společné foto a rychle na vlak. Fotky z dírkové komory vyšly jen dvě, ale odměnu za snahu dostal druhý den na schůzce každý a do budoucna to nevzdáváme :-).

Na fotky z rádcovské výpravy se můžete podívat ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

PŘÍBĚH ALENY POPPEROVÉ – BESEDA S PAMĚTNICÍ

Únor 19th, 2018 Comments off

Některé naše schůzky jsou docela klasické – nějaká hra, něco z bible, něco z naší historie nebo přírody… 19. února jsme měli schůzku poměrně atypickou – jednak tím, že jsme se sešli v modlitebně Církve Bratrské v Baarově ulici, ale hlavně tím, že se nám dostalo té cti setkat se s pamětnicí druhé světové války Alenou Popperovou, které je již dost přes osmdesát, ale i tak stále chodívá na besedy po školách a tak podobně, aby se podělila o svoji zkušenost a přiblížila nám zhýčkancům jednadvacátého století dobu, kdy i kousek tvrdého chleba byl obrovským bohatstvím.

Nejdříve jsme byli paní Alicí Michalcovou seznámeni s dějinami židovského národa (pro některé to bylo spíše opakování). Poté už se dostala ke slovu paní Popperová a vyprávěla nám o svém krásném a šťastném dětství, které přerušilo období Protektorátu, kdy jim jakožto Židům bylo spousta věcí nesmyslně zakazována jen proto, aby se cítili méněcenně. Potom jí gestapo zatklo tatínka, protože i přes zákaz chodil do práce – pracoval jako právník a takto pomáhal chudším lidem v jejich soudních jednáních. Následně odvedli i maminku, takže se o Alenu i její sestru Noru musela postarat služebná Manka. Ta je odvedla nejdříve k nějakým známým a nakonec se Alena dostala ke svému strýci do Prahy, kde nebyla nikým citově přijata, nicméně se zde dočkala konce války. Svoji maminku, která se vrátila z Terezína nejprve ani nepoznala a hrozně se jí bála. Po návratu do Budějovic všechny společně očekávaly také tatínka, ten ale bohužel koncentrační tábor nepřežil.

Jednou další a podle paní Popperové nejšťastnější událostí jejího života bylo setkání s Bedřichem Popperem, po jehož boku potom dlouhé roky šťastně žila. Sepsala jeho vyprávění o cestě do Palestiny na lodi Patria (Cesta za svobodou), které později zinscenovalo Jihočeské divadlo do hry Archa naděje.

Jednotlivé části besedy si můžete poslechnout zde:

Dějiny židovského národa

Vyprávění Aleny Popperové

Odpovědi na otázky posluchačů

Na fotky z besedy se můžete podívat ZDE:
a prezentaci si můžete stáhnout ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

2. RÁDCOVSKÝ KURZ – SKALKY II.

Únor 9th, 2018 Comments off

9. – 11. února 2018 jsme vyrazili s našimi dalšími budoucími rádci na druhou část rádcovského kurzu Skalky, tentokrát na základnu ve Zlaté Koruně. Víkend byl zaměřený na další tři důležité okruhy naší oddílové práce: zdravovědu, uzlování a práci z Biblí. Ráno jsme na sněhu začali rozcvičkou, která měla podobu hry na roboty. Zaběhali jsme  si při ní a nastartovali se pěkně na celý den. Katka, náš táborový zdravotník, vyučovala první pomoc při krvácení, při zástavě dechu a srdeční činnosti – došlo samozřejmě na oživování Anduly :), jak se postarat o člověka v šoku a v dalších ohrožujících stavech. David vyučoval pěkně prakticky uzly: Dračí smyčku, Lodní a Dřevařskou smyčku, Škotovou a Ambulantní spojku a já jsem v závěru dne připravoval budoucí rádce na práci s biblickým textem, tak aby mu mohli lépe rozumět a druhým i něco předat. V neděli ráno všem ostatním pak posloužili svým zamyšlením nad vybraným biblickým příběhem. Ještě v sobotu, kromě dobrého jídla, došlo také na odpočinek a zábavu při večerních hrách „Dobíjení baterek“ a „Nevíte o mně, že…“. V neděli dopoledne probíhaly zkoušky a tak se nelekněte při prohlížení fotek našich namaskovaných zraněných figurantů :).

Na fotky se můžete podívat ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

RYSÍ HLÍDKA

Leden 28th, 2018 Comments off

Samotná výprava začala 27. ledna 2018 před osmou hodinou ranní, kdy nám přijel vlak. Cesta probíhala klidně a některým z nás se podařilo zahlédnout na poli lišku. Po výstupu z vlaku jsme došli do penzionu. Tam nás čekala asi 90-ti minutová přednáška o šelmách, žijících u nás  – o jejich životě a ohrožení. Potom jsme se vydali ven, kde jsme hledali stopy zvířat a přiřazovali je k správným zvířatům. Také jsme měli za úkol najít fotopast. Po návratu do penzionu nás čekala na oběd rajská omáčka s těstovinami a masem. Při tom jsme mohli pozorovat záběry zvířat z různých fotopastí. Po výtečném obědě jsme vyšli na dlouhou cestu k tábořišti. Cestou jsme se koulovali, bylo zde totiž skoro 10 cm sněhu! Také jsme hráli hru na stromy, rysy, myslivce a srnky. U starého betonového mostu, pod kterým jsme našli vydří stopy a trus, jsme se rozdělili. Jedna skupina odlévala vydří stopu do sádry a druhá zase vyrazila dříve na tábořiště, kde je čekalo krátké povídání o zvucích zvířat v přírodě. Po příchodu obou skupin se rozdělal oheň a kdo chtěl, opekl si vuřty. Každý dostal příručku stopaře, stopařský certifikát, stopařské omalovánky a placku s nápisem „SE MNOU JE TO DIVOČINA“ v různých barevných provedeních. Po pečlivém vysušení rukavic nad ohněm jsme se vydali zpět do Herbertova. V penzionu na nás čekal teplý čaj a výsledky voleb prezidenta a pak už jen cesta zpět do ČB. Celá výprava se mi velmi líbila. Napsal Vojta G.

Na fotky se můžete podívat ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

PF 2018

Prosinec 28th, 2017 Comments off

Milí kamarádi, přátelé a všichni blízcí,  přejeme vám požehnaný nový rok 2018 naplněný pokojem, radostí a Boží láskou.

Categories: NEZAŘAZENÉ Tags:

VESMÍRNÉ DRAHOKAMY

Listopad 12th, 2017 Comments off

11. listopadu 2017 jsme se na milé pozvání vypravili s naší hlídkou do Muzea vltavínů v Českém Krumlově. Muzeem nás provázel Víťa Kršul, který nám pověděl o vltavínech mnoho zajímavého a seznámil nás s příběhem jejich vzniku. Také jsme se podívali na film o vltavínech, navštívili na interaktivních panelech nejhezčí krátery na Zemi a zkusili si hodit vlastním meteoritem na zeměkouli :). Nejkrásnější bylo zblízka si prohlédnout samotné krásně nasvícené vltavíny nejrůznějších tvarů a velikostí.

Příběh vltavínů: Před dávnými časy dopadl velký meteorit na území dnešního Bavorska a tlaková vlna, která jej předcházela těsně před tím než dopadl a vytvořil obrovský kráter, roztavila písečné vrstvy země a vymrštila je do vzdálenosti stovek kilometrů na území dnešních Čech. Kousky roztavené skloviny tuhly vzduchem ještě za letu do různých tvarů, například kuliček, kapek, disků i různých nepravidelných cákanců. Tyto kousky pak dopadly na zem jako vltavíny, které byli vodou dál odnášeny v krajině do různých prohlubní a zanášeny pískem a hlínou. Voda po mnoho let působila na původně hladký povrch vltavínů a vytvořila výrazné, nepravidelné rýhy. Nejznámější a nejbohatší naleziště vltavínů leží v úzkém pásu mezi Pískem a Novými Hrady, na západním okraji Českobudějovické pánve. Z těchto lokalit pochází 99% všech nalezených vltavínů.

Po prohlídce a nákupu nezbytných suvenýrů, jsme se rozloučili s naším průvodcem a vyrazili na krumlovské vlakové nádraží. V tomto roce jsme se věnovali na schůzkách, výpravách i na letních táborech zlaté horečce, dobývání různých drahých kovů a minerálů a tak návštěva muzea byla za tímto celoročním programem hezkou zářivě zelenou vesmírnou tečkou :). A na nádraží? Tam stál Legiovlak. Historický vlak, který za I. světové války vezl československé legionáře na východní frontu. Tak jsme po slavnostním zahájení, koukli ještě do něj. Bylo totiž výročí konce I. světové války.

Na fotky z výpravy se můžete podívat ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

ÚŽASNÁ CESTA UAZA ÚŽASOVIČE

Listopad 10th, 2017 Comments off

To se jednou dohodli dva Karlové, že si vyjedou v sobotu 4. listopadu 2017 na svátek Karlů do Karlových Varů. Jistě vás nepřekvapí, že se chtěli setkat na tomto místě s pravým ruský hrdinou. Ten hrdina se jmenoval UAZ a příjmení bychom mu mohli klidně dát Úžasovič, protože byl prostě úžasný. Byl silný, vytrvalý, dokázal si proklestit cestu i tou největší divočinou a přežít v těch nejnáročnějších podmínkách a krom toho byl tento čtyřicátník také příkladný jedlík :-). Od prvního okamžiku byl UAZ Karlům sympatický a rozhodli se, že ho vezmou k sobě domů do Českých Budějovic. Se soumrakem je cesta zavedla k řece Střele, kam přijeli po lesní hrbolaté cestě. Za úplňku rozdělali oheň, najedli se a pod širým nebem usnuli všichni klidným spánkem. Chladným vzduchem jen tu a tam proniklo kalousovo zahoukání, nebo hlas laně. Druhý den po vydatné snídani a poklizení tábořiště se Karlové šli projit proti proudu říčky divokým a pustým údolím, které ještě před sto lety žilo prací mlynářů, hamerníků, jejich pomocníků a děveček. Podzimní slunce se po poledni začalo rychle sklánět k obzoru a nastal čas opustit údolí. UAZ si bublal a zahříval se, aby se do toho mohl všemi čtyřmi pořádně opřít a vyjet nahoru. V tom jako by mu došel dech. Ne a ne ho přemluvit, že by měl vyrazit. A tak jsem vyrazil já – pro pomoc. Modlil jsem se, abych našel ve vesnici ochotného člověka. Bůh mne vyslyšel a zavedl k chalupě, které z komína stoupal kouř a před ní stálo expediční Mitsubischi. S autem, které vlastnil moc milý a ochotný chlap a který se s ním vrátil před 14 dny ze čtyřměsíční expedice do Mongolska, jsme hravě sjeli až dolů k řece. Takové cesty jsou prý v Mongolsku hlavními silnicemi a na mapě označené červeně. UAZe jsme přes kabely nastartovali a mohli tak pokračovat v cestě domů, která měřila ještě něco přes 130 Km. Zastavili jsme krátce ještě u obdivuhodného klášterního komplexu v Plasech, pak projeli Plzní a přes Nepomuk a Písek se přes všechny nástrahy nakonec dostali do Českých Budějovic. Ruský hrdina nám po cestě sice chcípnul ještě dvakrát :-), zlobilo ho dobíjení baterky, ale už jsme ho objednali k automechanikovi, který si s ním jistě poradí. Co napsat na závěr? No napadla mne k tomuto našemu dobrodružství věta z Bible, kterou Bůh říká člověku, jenž v Něho doufá: „Nikdy Tě neopustím … “ (Genesis 28, 15).

Na fotky z této dobrodružné cesty se můžete podívat ZDE:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

2. RÁDCOVSKÝ KURZ – SKALKY I.

Říjen 22nd, 2017 Comments off

20. – 22. října 2017, Čtvrtníkův srub

Na fotky z rádcovského kurzu na Šumavě se můžete podívat ZDE:

 

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

DO TERČINA ÚDOLÍ ZA TAJEMSTVÍM RODU BUQUOYŮ

Říjen 8th, 2017 Comments off

6. – 8. října 2017 jsme s pondělními rangery prožili víkend v Novohradských horách v Terčině údolí. V pátek večer jsme dorazili na skautskou chatu Švýcarák, kde jsme se setkali se šlechtici z rodu Buquoyů, kteří tato místa již od 17. století obývali a zvelebovali. V sobotu dopoledne jsme rozsáhlé údolí propátrali až k vodopádu a dál k tvrzi Cuknštejn a po cestě si užili hry, které skvěle zorganizoval jeden z našich čerstvých rádců Kryštof. Odpoledne na rangery rozdělené do tří skupin čekala hra s úkoly na různých stanovištích, ke kterým se dostávali podle mapky. Se setměním jsme všichni dorazili zpátky na chatu, kde jsme si večer užili další hry. Na nedělní ráno po snídani pro nás měla Katka připravené zamyšlení o erbech a mottu našeho života. Buquoyové si pro svůj rod kdysi vybrali motto: „Bohu a mému králi“. Po balení a úklidu, jsme se rozloučili s podzimem obarvenou krajinou a vyjeli k domovu.

Na fotky z výpravy se můžete podívat zde:

Categories: CO JSME ZAŽILI Tags:

SHÁNÍME UAZ PRO NAŠÍ HLÍDKU

Září 10th, 2017 Comments off

Sháníme pro naší přední hlídku ruské terénní auto UAZ 469, které bylo dříve ve vybavení naší armády. Vyniká dobrými jízdními vlastnostmi v terénu a tak bychom ho rádi používali na dovážení materiálu při našich výpravách a na táborech. Kdybyste měli nějaký tip na zachovalé auto s dobrým motorem a bez koroze, přitom za dobrou cenu, dejte  nám prosím vědět. Děkujeme 🙂  .

Categories: NEZAŘAZENÉ Tags: